Jesenická lesní škola

Jesenická lesní škola

Historie JeLŠ

Historie Jesenické lesní školy (JeLŠ) se začala psát již v roce 1946 u Cukmantlu (Zlatých Hor). Lesní školu, jež byla jednou z mnoha po válce nově vzniklých oblastních LŠ a jež se nejen svým instruktorským sborem hlásila k odkazu Moravské lesní školy, vedl br. Břetislav Škaroupka – Šrám. Instruktorský sbor tvořila celá řada bratří zvučných jmen – jmenujme alespoň br. doc. RNDr. RTDr. ing. Karla Kostroně, CSc. – Západního větra, br. ing. Aloise Štefku – Dana, br. dr. Radka Kadlece – Ratka, br. genmjr. Eduarda Ureše – Atamana, br. Vincence Šmehlíka – Čendu a další.

V roce 1947 se na stejném místě koná další běh. V instruktorském sboru se objevuje br. RNDr. Bohumil Šula – Bob (absolvent z roku 1946). Jeho jméno bude s Jesenickou lesní školou spojeno po další více jak půl století – až do jeho skonu v roce 2001.

Rok 1948 s únorovým převratem znamená zásadní utlumení činnosti Junáka. To vyvrcholilo v roce 1950 oficiálním zrušením i toho zbytku skautské organizace, který ještě přetrvával.

Pražské jaro 1968 přináší takřka neuvěřitelně rychlé obnovení činnosti Junáka. Tak se již v srpnu může na Švagrově konat třetí běh JeLŠ. Opět pod vedením Šráma, za účasti Západního větru, Dana, Atamana a dalších. Několik dní zde strávil i br. RNDr. Rudolf Plajner – Táta, v letech 1939–1970 náčelník Junáka. Tato LŠ je památná tím, že byla ukončena dřív než bylo plánováno – dopoledne 21. srpna 1968…

V dalším roce se na stejném místě se stejnými instruktory konala JeLŠ znovu. Ale to už byl opět konec, v roce 1970 se již LŠ nekonala – na místo ní proběhl z nouze pouze jakýsi tajný týdenní „seminář“ se dvěma instruktory a jedním účastníkem.

Po roce 1989 se JeLŠ znovu vzchopila k nové činnosti (již jako jedna z nemnoha bývalých oblastních LŠ), a to především zásluhou svého nově jmenovaného vůdce – br. Pavla Krajíčka – Akely (absolvent z roku 1968). V roce 1991 se na říčce Březné u Drozdovské pily koná celkově pátý běh JeLŠ za účasti více jak třiceti frekventantů, z nichž velká část je ve skautském hnutí činná dodnes. Působily na ní čtyři družiny pojmenované podle souhvězdí. Spolu s br. Akelou a br. Bobem tvořili instruktorský sbor tito bratři: br. Lubomír Kantor – Čibi (zástupce), br. Jiří Kvapil – Káa, br. Karel Polách – Bubla, br. Ladislav Šrom – Havran (všichni absolventi z roku 1968), br. MUDr. Libor Kvapil – Sir (jediný absolvent zmíněného „semináře“ z roku 1970) a další.

V roce 1993 se uskutečnil další běh, tentokrát na Smrčině. Smrčina u Sobotína se stává domovem JeLŠ až do roku 1998. Lesní školu opět vede Akela se zástupcem Čibim, za instruktorství Boba, Sira, Havrana a dalších. Frekventanti byli rozděleni do tří družin s názvy hornin.

V roce 1994 se konal první lesní kurz JeLŠ určen pro rádce a zástupce vůdce. Dvě družiny (názvy podle ohně), vůdce Akela, zástupce Čibi, instruktoři Bob, nově br. Miroslav Polách – Ámon (absolvent z roku 1991), pomocní instruktoři br. Jiří Plhák – George a br. Luděk Šimek (absolventi z roku 1993).

Stejně tak se v roce 1995 koná lesní kurz, taktéž jsou dvě družiny (pojmenované dle nebeských úkazů), stejné vedení, George a Luděk se stávají stálými instruktory, znovu je přítomen Havran.

V roce 1996 se po třech letech koná lesní škola a souběžně s ní i lesní kurz. Lesoškoláci jsou rozděleni do dvou družin, kurzisté do tří (se jmény dle různých živlů a jejich konkrétních projevů). Vůdcem je Akela, jeho zástupcem Čibi, v instruktorském sboru jsou dále přítomni Bob, Sir, Havran, Ámon, George, Luděk, nově br. ing. Miloslav Sekanina – Mokasín.

V roce 1997 se model z roku 1996 opakuje, pouze s tím rozdílem, že lesoškoláci tvoří jednu družinu a kurzisté dvě (jména dle stromů). Akelovým zástupcem se stává Mokasín, celého běhu se neúčastní (poprvé od roku 1991) Bob, stejně jako Sir a Havran. Stálým instruktorem je také br. Zdeněk Gottwald – Kovboj (absolvent z roku 1991) a br. ing. Jan Svoboda – Brouček. V roli pomocných instruktorů vystupují br. Stanislav Balík – Ježek, br. Lukáš Kroupa a br. Vladimír Šimek – Gen (absolventi z roku 1996).

Na jaře 1998, po závěrečném víkendu běhu 1997 – 1998 se Akela vzdává vedení lesní školy. V této chvíli nastává chvíle, kdy je skutečně zřízen a svolán Kruh JeLŠ. Funkci vůdce LŠ provizorně vykonává Mokasín, jakožto zástupce vůdce poslední LŠ. Kruh volí ze svých řad svého rádce – Čibiho. JeLŠ funguje v těchto letech pouze jako Kruh. Základní problém spočíval v tom, že nikdo nebyl ochoten vykonávat službu vůdce. V roce 1999 Kruh přece jenom volí nového vůdce – br. Aleše Cepka – Kšaňďáka. Na rok 2000 se chystá LŠ, VLK i LK, ani jedna z akcí však není naplněna. Na jaře 2000 se Kšaňďák vzdává vedení a situace vypadá obdobně jako v letech 1998–1999.

Na podzim 2000 Kruh volí vůdcem JeLŠ Ježka. Zřizovatelem JeLŠ již není ORJ Šumperk, jako od roku 1991, ale nově středisko Ruda nad Moravou.

V roce 2001 probíhá Jesenický vůdcovský lesní kurz na Olšanských horách. Účastníci jsou rozděleni do čtyř družin (dvě chlapecké, dvě dívčí) pojmenovaných podle jesenických hor. Ježkovým zástupcem je Havran, stálý instruktorský sbor dále tvoří Čibi, George, Kovboj, nově br. Antonín Výtiska – Vuřtík (absolvent z roku 1996) a ses. Šárka Nováková.

V roce 2002 se koná souběžně Jesenický čekatelský lesní kurz a Jesenická lesní škola. Měly se opět konat na Olšanských horách, ale těsně před začátkem táborové části se instruktorský sbor kvůli rozsáhlým povodním v Čechách rozhodl přesunout obě akce na pomoc likvidace následků povodní. Základnou se tak stala Zlatá Koruna, odkud na šedesát účastníků a instruktorů dojíždí do Českého Krumlova pomáhat. Připravený program byl „osekán“ na nezbytné minimum, přednášelo se v pozdním odpoledni a po večerech. Skautská hesla: „Naší snahou nejlepší buď čin“, „Pamatuj“, „Buď připraven/a“, „Sloužím“ a „Povinnost, odpovědnost, kázeň“ tak došly nejlepšího naplnění. Družiny ČLK i LŠ nesly pojmenování podle jesenických řek. Stálými instruktory byli kromě Ježka opět Havran (zástupce pro LŠ), George (pro ČLK), Čibi, Kovboj, Vuřtík, nově Gerd Dimmroth – Hern (absolvent JeLŠ z roku 1993), František Osladil (absolvent JeLŠ z roku 1991), Tomáš Pospíšil – Tuffy, Zdenka Kocábová a Jiřina Sehrigová – Jitřenka.

V roce 2003 již opět v „normálních“ podmínkách probíhá další ročník vůdcovského lesního kurzu. Účastníci jsou rozděleni do čtyř družin (dvě chlapecké, dvě dívčí) pojmenovaných podle jesenických hor. Ježkovým zástupcem je opět Havran, stálý instruktorský sbor dále tvoří Čibi, Kovboj, Vuřtík, Hern, Franta, Tuffy, Jitřenka, nově Oldřich Tanert (absolvent JeLŠ z roku 1991) a Velká Sůva (absolventka JeLŠ z roku 2002). Setkali byste se zde i se třemi pomocnými instruktory, absolventy JeLŠ z roku 2002: Tomášem Chytilem – Grizzlym, Jaroslevem Petříkem – Australanem a Martinem Večeřou.

Na závěr JeVLK 2003 na slavnostním setkání Kruhu JeLŠ je rozhodnuto uskutečnit v roce 2004 znovu VLK. Znovu na Olšanských horách proběhla v srpnu 2004 táborová část JeVLK s téměř třiceti účastníky rozdělenými do čtyř družin (dvou chlapeckých, dvou dívčích) pojmenovaných již tradičně po jesenických horách. Instruktorský sbor tvoří vedle Ježka a Havrana Čibi, Hern, Franta, Olda, Sir, Jitřenka, Velká Sůva, nově Pavel Opatřil a Hana Vítková – Hanýžka (absolventka JeLŠ z roku 2002). V rolích přednášejících se vystřídalo na 26 sester a bratří, i neskautů.

V roce 2005 je zopakován model roku 2002 – souběžné konání LŠ a ČLK. LŠ se účastní 12, ČLK 30 sester a bratří. Jako noví stálí instruktoři působí br. Australan a Martin, znovu br. Tuffy, ostatní, kromě Jitřenky, zůstali z předchozího běhu. Co se pojmenování družin týče, byl potvrzen několikaletý zvyk, který přetrvává stále: družiny ČLK a LŠ nesou jména jesenických řek, družiny VLK jména jesenických hor. Družina instruktorů nese již léta název nejvyšší jesenické (a moravské) hory – Pradědu.

V roce 2006 a 2007 se koná na Olšanských horách VLK – v roce 2006 s účastí 26 frekventantů, v roce 2007 s 20 frek­ventanty. Instruktorský sbor je konsolidovaný, nikdo neodchází, „pouze“ přicházejí tři noví pomocní instruktoři – bří. Pavel Fornůsek – Stopař, Martin Menšík – Tin a ses. Lenka Dimmrothová – MiMi (všichni absolventi JeLŠ 2005). Od roku 2007 působí jako stálá instruktorka ses. Miroslava Rulíšková – Mirabelka (rovněž absolventka JeLŠ 2005). Stopař a Tin se od roku 2008 po absolvenci ILŠ stávají stálými instruktory.

V roce 2008 se opět po třech letech koná souběh dvou akcí – LŠ (10 účastníků) a ČLK (37 účastníků) – celkově i s instruktory a technickou družinou početně největší akce po roce 1989 – na nástupech nás stávalo až sedmdesát.

V roce 2009 se uskutečnil VLK, opět na Olšanských horách. Potěšitelnou zvláštností tohoto ročníku bylo, že všech 29 účastníků, kteří byli vybráni z 50 přihlášek, se zúčastnilo táborové části i závěrečného víkendu. Stálou intruktorkou zde poprvé byla ses. Hana Rybářová – Rybička (absolventka JeLŠ 2005), pomocnou instruktorkou pak ses. Helena Kyšková – Kotě (absolventka JeLŠ 2008).

V roce 2010 se na Olšanských horách uskutečnil ČLK. Instruktorský sbor se nezměnil, účastníků bylo 32.

V roce 2011 se na Olšanských horách po třech letech opět konala lesní škola souběžně s čekatelským lesním kurzem. V instruktorském sboru není oproti předchozím letům ses. Rybička a br. Olda, nově je přítomen pomocný instruktor br. Jan Juránek – Hanes (absolvent JeLŠ 2008). LŠ se zúčastnilo 16 frekventantů, ČLK 18. Program LŠ byl zajišťován mj. 12 externími lektory z řad VŠ učitelů a veřejné sféry.

V roce 2012 po třech letech proběhl VLK – s 28 frekventanty (14 chlapecký, 14 dívčí kmen), tradičně na Olšanských horách. V instruktorském sboru není oproti předchozím letům ses. Hanýžka a br. Hanes, zato je zde pět nových pomocných instruktorek a instruktorů (všichni absolventi JeLŠ 2011): Marie Tanertová, Lada Matyášová – Laduš, Barbora Látalová – Rambo, Markéta Mazáková – Cirďa, Tomáš Hlavsa – Tom.

VLK pak proběhl na Olšanských horách i v roce 2013, tentokrát s 18 frekventanty (12 dívčí, 6 chlapecký kmen). S výjimkou jedné účastnice se nikdo nezúčastnil žádné předchozí akce s JeLŠ a ze šumperského okresu jich bylo plných 17.

V roce 2014 se na Olšanských horách konal ČLK, jehož se zúčastnilo 25 frekventantů. Ti si v průběhu mj. plnili deset skautských výzev, včetně pečení chleba v polní peci, ranního běhu 10 km terénem apod.

V roce 2015 se poprvé od roku 1993 konala samostatně lesní škola. Byla to celkově 13. řádná Jesenická lesní škola, které se zúčastnilo 13 frekventantů. Zahajovací víkend byl výjimečný tím, že byl putovní po historických tábořištích JeLŠ – vyšlo se ze Zlatých hor, končilo se v Sobotíně; za víkend ušli účastníci cca 60 km. Z historických tábořišť (Cukmantl, Švagrov, Smrčina, Drozdovská pila – tam byla podniknuta výprava v létě) byla vzata prsť, která byla před závěrem letní části uložena do táborového kruhu na Olšanských horách. Na závěrečném víkendu na jaře 2016 každá ze tří družin (Březná, Desná, Bělá) a instruktoři vysadili na Olšanských horách stromy – jilmy a javor. Závěrečný víkend byl také spojen s vyvrcholením oslav 70 let JeLŠ v Kunčicích u Starého města pod Sněžníkem, kde byla mj. požehnána nová vlajka JeLŠ.

V roce 2016 proběhl VLK s 26 účastníky rozdělenými do čtyř družin. Poprvé jsme přistoupili ke skutečně náročné rukodělce: výrobě dřevěné misky. Vyžadovalo to velkou přípravu předem a velké nasazení konkrétních instruktorů, nicméně výsledek stál za to – povzbuzené sebevědomí řady účastníků, že jsou schopni vyrobit něco, na co by si sami netroufli. V tomto roce naposledy (aniž jsme to věděli) s námi byl br. Čibiabos; nepřijel jen na krátkou návštěvu, ale dokonce po letech strávil na kurzu noc, prožil veselý táborový oheň a zpíval budíček. Dva měsíce poté, 24. října 2016, v 81 letech zemřel.

V roce 2017 proběhl ČLK s 31 účastníky.

Místa konání JeLŠ a jejích LK:

*v roce 2002 Zlatá Koruna v jižních Čechách

Vůdcové JeLŠ:

Rádcové Kruhu JeLŠ:

Web vytvořil 2008 | Administrace